Jak v případě potřeby rozdělat oheň?

 

Jedním z nejsnadnějších způsobů jak rozdělat oheň je samozřejmě použití zapalovače nebo sirek. Benzínový zapalovač je spolehlivý, zvláště originální výrobky firmy Zippo. U neznačkových zapalovačů hrozí poměrně rychlá ztráta jeho náplně, takže můžeme zůstat na holičkách v ten nejméně vhodný okamžik. Proto by vždy ve výbavě měly figurovat jako doplněk i obyčejné sirky.

Různých druhů sirek se v dnešní době dělá nepřeberné množství, ale zvláště vhodné pro pobyt v přírodě jsou buď tzv. „kovbojské“ (nepotřebují škrtadlo – lze je zapálit o libovolný hrubý povrch), „vodácké“ (voduvzdorné sirky, které nevlhnou) a v neposlední řadě větruvzdorné sirky, které jsou odolné proti sfouknutí a lze s nimi snadno manipulovat i ve větrném prostředí.

 

 

Nejjednodušší metodou jak si připravit podpalovač se sirkami, který vydrží spoustu let a je skladný (takže jej můžeme mít neustále při sobě) je následující:

Celý set se skládá se zápalek, které jsou uloženy ve vatovém tamponu nasáklém voskem. Jako první si připravíme obyčejný kruhový vatový tampon, který pořádně pokapeme voskem ze svíčky a dohlédneme, aby byl voskem pořádně prosycen a nedošlo k jeho zvlhnutí. Tímto krokem jsme získali vlastně provizorní knot, který v případě potřeby hoří několik minut.

Dalším krokem bude příprava prostředku k jeho zapálení. Na ten použijeme několik tzv. „kovbojských“ zápalek, které nepotřebují škrtátko a lze je zapálit o libovolný hrubý povrch (ideální počet pro přípravu podpalovače jsou tři nebo čtyři kusy). Jejich hlavičky zabalíme pečlivě do alobalu (chráníme je tak proti vosku, který by později zabránil jejich vznícení) a poté je vložíme do navoskovaného tamponu. Tento tampón přes zápalky přehneme na poloviny a jeho okraje zahřejeme nad svíčkou až je vosk vláčný a jemně prsty spojíme jeho okraje k sobě. Tímto jsme vytvořili ochranou kapsu, která zápalky bude chránit proti vlhkosti, ale zároveň jsme si i pojistili, že budou pořád s povoskovaným tamponem pospolu a nehrozí jejich ztráta.

Při použití tohoto setu postupujeme následovně:

Seřízneme kraj voskového tamponu, abychom vyjmuli zápalky (vždy na opačné straně než jsou hlavičky zápalek, abychom je nepoškodili). Poté vytvarujeme tampon do tvaru pyramidy, abychom zajistili dobrý přístup vzduchu při hoření a vyjmutými zápalkami tampon zapálíme.

 

 

 

Další spolehlivou metodou jak rozdělat v případě potřeby oheň jsou dnes stále populárnější křesadla či magnéziové podpalovače, které mají oproti sirkám či zapalovačům výhodu, že jsou takřka bezúdržbové a nejsou nijak choulostivé proti nárazu nebo zvlhnutí.

U klasického křesadla (škrtadla), které má zpravidla podobu tyčinky vyrobené z ferroceru (firesteel) dbáme na to, aby dráha jisker byla co nejkratší vůči podpalovanému materiálu. Křesadlo držíme třemi prsy, kdy tak zajistíme, že nám prsty nepřekážejí na škrtací ploše a nehrozí jejich pořezání. Nožem škrtáme dlouhým rovnoměrným tahem přes celou délku tyčinky a dbáme na to, aby nůž byl nastaven kolmo ke škrtací tyčince, a rozhodně ji neřežeme. Špatné zacházení s křesadlem poznáme tak, že nám na tyčince vznikají různé nerovnosti a vrypy.

 

 

Druhou variantou je použití magnéziového podpalovače, což je blok hořčíku s firesteelovou tyčinkou po boku. Výhodou je, že nepotřebujeme troud, ale nastrouháme nožem hobliny z hořčíkového bloku, které mají vysoký bod vzplanutí (až 3000 stupňů Celsia). Tyto hobliny je dobré před samotným škrtáním vložit na kousek březové kůry či vaty, aby se nám při neopatrné manipulaci nerozletěli do okolí. Poté k jejich zapálení použijeme škrtadlo na boku hořčíkového bloku.

 

 

Měli bychom také zmínit i několik opravdu nouzových způsobů jak rozdělat oheň v případě potřeby, kdy po ruce nemáte žádné škrtadlo ani zapalovač či sirky. V těchto podmínkách je nejschůdnějším řešením zapálení ohně pomocí tření. Uvedeme zde metodu tzv. „plužení“ a také „luku a vrtáku“. Obě metody vyžadují velkou dávku vytrvalosti a úsilí, ale v případě opravdové potřeby Vám může znalost jejich použití zachránit život.

 

Jedná se o jeden z nejstarších způsobů rozdělání ohně. K jeho uskutečnění potřebujete základnu z měkkého dřeva do kterého vyryjete mělkou rovnou rýhu. Poté použijete rovnou rukojeť z tvrdého dřeva opatřenou rýhovanou tupou špičkou, kterou budete v rýze třením způsobovat zahřátí měkkého dřeva a odtrhávání malých částic dřevěných vláken. Po přitlačení se tyto malé dřevěné kousky třením vznítí.

 

Jedná se také o jednu z nejstarších metod rozdělání ohně. K jeho přípravě potřebujete opět základnu z měkkého dřeva, v němž asi 2,5 centimetru od okraje vyřežete menší důlek a do jeho spodního okraje pak zářez ve tvaru písmene V od hrany prkénka k důlku. Pod tento výřez umístěte troud. Poté zhotovte luk z pružné syrové větve cca o 3 cm průměru a kusu provazu, který přivažte k oběma koncům větve bez napnutí. Dále bude potřeba vrták a ložisko. Vrták vyrobíte z tyčky tvrdého dřeva, kterou na jednom konci zakulatíte a druhou necháte tupou pro lepší tření. Ložisko, které slouží k vytvoření tlaku na vrták vyrobíte z kosti, tvrdého dřeva, nebo kamene s mírnou prohlubní na jedné straně. Teď už jen stačí položit jednu nohu na základnu, aby nám zbytečně neuhýbala, smyčku tětivy obtočit kolem vrtáku a ten nasadit do důlku na základně. Ložisko držené v jedné ruce přiložíte na vrchol vrtáku a druhou rukou provádíte lukem pohyby jako při řezání dříví. Jakmile celé zařízení plynule rozpohybujete, začne brzy docházet k zahřátí základny třením a posléze ke vznícení troudu.

 

 

Metod k rozdělání ohně je samozřejmě daleko víc. V tomto článku jsme se věnovali jen pěti nejčastějším způsobům a o dalších, jak rozdělat oheň si řekneme zase někdy příště.