Jak je to s nocováním ve volné přírodě?

Léto je tu a s ním i oblíbené nocování ve volné přírodě. I to se však řídí určitými pravidly, v dnešním článku si některé představíme.

Zákon rozlišuje táboření a nocování. Každý termín se řídí vlastními pravily. Za táboření se považuje výstavba stanu či jiné konstrukce, rozdělávání ohně či příprava jídla. Pod nocováním se rozumí pouze přespání pod širákem či přístřeškem bez rozdělávání ohně.

Pro nocležníky máme dobrou zprávu. Nocování bez rozdělávání ohně je možné prakticky kdekoliv. Při rozdělávání ohně se však musíte připravit na přísná pravidla.  Obecně nesmíte oheň rozdělat za hranicí 50 metrů od lesa, ve dnech extrémního sucha a při zvýšeném riziku požárů.

Spaní pod širákem (beze stanu) dle výkladu úředníků není tábořením ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pro které by bylo potřeba požádat o výjimku.Samozřejmě po vás nesmí zbýt žádné odpadky či jiný nepořádek.

Jak je to s tábořením v Národních parcích?

Při stanovení možností stanování se je nutné podívat do jaké zóny patří oblast, kde chcete složit hlavu. V první zóně se nesmíte pohybovat mimo vyznačené trasy, pro přespání zde v některých případech bývají speciálně vytvořená místa. Ve druhé a třetí zóně můžete přespat, ale nesmíte zde tábořit.

Jak je to s tábořením v CHKO?

V chráněné krajinné oblasti nesmíte tábořit, tolerováno bývá samotné nocování.

Jak je to s tábořením v lese?

V lese můžete tábořit či nocovat se souhlasem majitele.
 

Jak je to s tábořením v přírodních rezervacích a památkách?

V rezervacích a památkách není dovolené tábořit, ani nocovat.